.hack//sign
Co to je: Virtuální realita, psychologické, sem tam trochu akce
The World je online RPGčko na principu virtuální reality. Nasadíte brýle a šup, octnete se v působivém fantasy světě, kde si můžete dělat téměř cokoli, se vám zlíbí. Skvělá příležitost útěku před šedí každodenního dne, nebo i horšíma věcma. Jenže... jenže The World v sobě možná skrývá víc než se zdá a i když je to hra pro zábavu, pod povrchem se děje něco, co už možná taková sranda není. Existuje klíč soumraku? A proč se Tsukasa nemůže odhlásit? Skupinka hráčů začíná hledat odpovědi na všelijaké otázky, které se naskytují a pomalu (někdy vážně pomalu...) dochází k zajímavým zjištěním.
Ale narovinu. Ten seriál je dobrý, protože je jiný. Pořád vnímáte, že je to jenom hra, ale vlastně je to děsně tajemné, fascinující a člověk chce vědět, jak to dopadne. Celou dobu balancujeme někde na hranici mezi hrou a realitou. A mezi fantasy/scifi hávem a slice-of-life, jelikož postavy sice většinou vidíme jako charaktery ve hře, které jsou počmárané a divně oblečené (Jak už to tak bývá, ženské mají "brnění", které je jenom na ozdobu. Ale páni jsou často polonazí, takže je to fuk.), ale přitom nám příběh pořád dává najevo, že tam na druhé straně jsou to "lidé jako my" a mají svoje životy. Právě tím je Hack zajímavý. Z reálného života vidíme jeno krátké němé ukázky, ale bohatě to stačí.
Když už jsme u toho, tak postavy a jejich vývoj jsou na seriálu asi to nejlepší. Po psychologické stránce bylo jasné, že tvůrci vědí, co dělají a proč to dělají. Je fakt, že po příběhové jsem si tím už tak jistá nebyla. Hrdinové se snaží přijít na kloub pravdě, což je v pořádku. Jenže můj dojem byl takový, že se povětšinou motají ve stejných spekulacích, dokud se neobjeví superhackerka Helga, aby děj postrčila, v čemž spočívá celá podstata oné "detektivní práce". Pokud postavy přece jenom na něco přišly samy, stejně mi unikal nějaký logický postup, jak k těmto závěrům došly. (Ano, uznávám, to může být i chyba přijímače ^^). Víc mě ale dostala situace, kdy se jakožto řešení zdánlivě neřešitelného problému onikud vynoří frajer, který ovšem jinak nemá v příběhu žádnou úlohu kromě toho, že o něm tu a tam padla zmínka. Podobné případy obvykle působí v příněhu jako pěst na oko a tady mě to vážně rušilo. (Pardon, je možné, že to nějak odkazuje na hru, o čemž nic moc nevím, ale jako na diváka neznalého hry to na mě takhle zkráta působilo.)
Ale to by ještě nebylo tak zlé. Celkový dojem mi nejvíc narušil posledí díl, který mi přišel dost chaotický, uspěchaný a nedotažený. Připadalo mi to, jakoby to původně mělo mít víc epizod, ale najedou někdo řekl "hele, tahle epizoda už ale fakt musí být posledí" a scénárista se podle toho musel nějak zařídit. Ale na to bych už měla být zvyklá, protože to není poprve ani naposledy, co mam z anime série tehle dojem.
Pak by se našlo ještě pár drobností, které mi úplně nesedly, ale nebylo to nic dramatického. Třeba charakterdessing některých postav (ale zvykla jsem si) nebo opening (ten se dá přeskočit). Na druhou stranu musím uznat, že hudba je jinak úžasná.
Čili abych to shrnula, nekritické nadšení se nekoná, ale stejně... když to vemu kolem a kolem, pořád to nepochybně patří k tomu zajímavějšmu, co se dá v nepřeberném množství natočených anime vyhrabat. Shlédnutí rozhodně nelituju a nepovažuju za ztrátu času.
Moje subjektivní hodnocení: 7,5/10. (Btw. dle toho jak hodnotím já je to hodně. To píšu proto, že jsem u některých hodnocení nalezla věty jako: "tak moc se mi to nelíbilo a proto dám jenom 8...". Takoví lidé by mohli mít pocit, že 7,5 je pomalu na hranici odpadu. Takže, není. 7,5 znamená: až na pár drobností je to boží.)